Víte proč vaše pomoc dětem tak moc škodí?

Chceme vám říci, jednu pravdu, která možná bude trochu bolet, ale pokud ji přijmete, vychováte ze svých dětí samostatné a sebevědomé lidi. Pokud ne, může být vaší volbou jiný výchovný cíl.

Jdu si vyzvednout dceru do školy a na ulici opravdu nejde přeslechnout maminku, jak křičí na svoji dceru - odhaduji druhá maximálně třetí třída. "...a to jsi nemohla říct, že jsme ten projekt dělaly spolu, vždyť jsi tam u toho taky byla, to snad není možný....". Holčička za ní tak trochu vlála, nic neříkala. A co vy, také se snažíte dětem pomoci? Chceme vám říci, jednu pravdu, která možná bude trochu bolet, ale pokud ji přijmete, vychováte ze svých dětí samostatné a sebevědomé lidi. Pokud ne, může být vaší volbou jiný výchovný cíl.

Děti se učí z 20% toho, co říkáte a z 80%, co děláte.

Dítě se učí modelem. Dítě se učí minimum toho, co si myslíte, že ho učíte a maximu toho, jak ho to učíte. Takže když se dítě snažíte naučit dělat projekty do školy tak, že to uděláte za ně, z 20% je učíte, jak se dělají projekty a z 80%, že rodič to za mě pohlídá, udělá, nemusím se nijak snažit a bude to hotové.

Jde jen o to, kdy poprvé najde odvahu proti vám použít tento poklad.

Vše, co říkáte a děláte, v sobě nese skryté poselství

Vše co dětem říkáme, ale i děláme (vezmeme jim tašku ze školy, odneseme za ně talíř se stolu, uklidíme ty stohy prádla rozházené snad všude po bytě...), je komunikace. Opak komunikace - neexistuje. Nejde nekomunikovat. I prásknutí dveřmi je komunikace - a přijde mi, že dost jasná a srozumitelná pro všechny zúčastněné. Co se málokdy ví, každá komunikace má své části - odborně (slibuji, zjednoduším to a zkrátím) se tomu říká obsahová a vztahová stránka komunikace. Já by to nazvala slova a to, jak ta slova, která říkáte, vnímají vaše děti (neko kterýkoliv jiný člověk). Všemi slovy i činy, které pro své děti děláme, vysíláme k nim podprahové poselství - informaci, zprávu. Je jedno, jak to nazveme.

A teď to spojme s informací, že děti se hlavně vyvíjejí a učí především z těch 80% podprahového poselství. Děti se učí především tomu, s čím žijí.

Když děti žijí s kritikou, učí se odsuzovat.
Když děti žijí s nepřátelstvím, učí se prát.
Když děti žijí s posměchem, učí se bázlivosti.
Když děti žijí se zahanbením, učí se provinilosti.
Když děti žijí s tolerancí, učí se trpělivosti.
Když děti žijí s povzbuzením, učí se sebejistotě.
Když děti žijí s chválou, učí se oceňovat.
Když děti žijí s férovostí, učí se spravedlnosti.
Když děti žijí s bezpečím, učí se věřit.
Když děti žijí s uznáním, učí se sebeúctě.
Když děti žijí s přijetím a přátelstvím, učí se nacházet ve světě lásku."

Dorothy Law Nolte
(u Tarak Matl)

Ale já to tak nemyslela

Kdybychom se zeptali té maminky v úvodu, jestli si uvědomuje, co své dceři podprahovými informacemi sděluje, na 100% jsem si jistá, že by řekla, že to tak nechce. Vím to, protože když si o tom povídáme na kurzech a seminářích, tak to říkají všichni rodiče. "To, ne...já to tak nemyslela..."

Napadá vás, co všechno, se z dobré vůle a snahy maminky, podpořit svoji dceru, aby měla do školy hezky zpracovaný projekt může odnést její dcera? Možností je mnoho:

• škola je důležitá, a hlavní jsou známky, tedy, abys měla dobré známky, ne co se na tom naučíš
• nejsi schopná udělat ten projekt dost dobře, musím jej udělat za tebe, abys měla dobrou známku (nejsi dost dobrá - au!)
• je třeba upravovat pravdu ve svůj prospěch, je třeba tak trochu třídit informace
• je třeba vědět, jak a co komu říkat.

Co všechno musela holčička prožít ve škole?

• otázky paní učitelky, jak projekt zpracovala, kdo jí pomáhal atd. Musela vnímat, že paní učitelka ví, že ona ten projekt neudělala sama (je to fakt poznat).
• možná zažívala obdiv od spolužáků, jaký má krásný projekt, teď se možná stydí, že je nedělala ona a všichni to ví
• možná neuměla odpovědět na všechny otázky kolem projektu - bylo v něm mnoho informací, které sama nepsala, možná si je nepamatuje nebo jim nerozumí
• může být vystavena tlaku třídy

A co by se stalo, kdyby holčička udělala projekt sama?

• naučila by se na tom, jak se projekt dělá, kde se vyhledávají informace, jak jej zpracovávat, rozvíjet své kritické myšlení, jak se připravit na prezentaci a že je to někdy fakt náročné
• ve škole by se nedostala do úzkých, protože by projekt odpovídal úrovni dítěte ve třetí třídě
• možná by měla jinou známku než-li jedničku, možná by projekt nebyl tak báječný jako jiných dětí, to by ji příště mohlo motivovat, nebo by naopak mohla být hrdá, že ona jej dělala sama oproti spolužačce, které projekt dělala maminka
• že jí rodič věří, že je schopná vše zvládnout a poradit si = roste její sebeúcta i sebevědomí

Neubližujme svým dětem

Pokud každý den, zažijí děti mnoho podobných situací. Mohou z nich v dospělosti vyrůst lidé, kteří pochybují o tom, zdali je má někdo rád, jestli jsou dost dobré, a jestli již udělali dost, nebo je potřeba ještě jedna škola, jeden titul, lepší práce...

Aktuálně zaplaví kina film V síti (osobně jako máma jsem z toho dost v šoku). Dospělí chlapi loví dvanáctileté slečny. A ty jim také říkají, co a jak komu mají říci. Taky jim řeknou "a to nemůžeš takhle říci, to musíš říct, že jsme spolu....."

Podporujte své děti, otužujte je, věřte jim

Možná nebude mít ve třetí třídě super projekt. Rozhodně nebude na úrovni výkonu dospělého člověka. Otázka je, co je důležité. Co opravdu chceme děti naučit a jaká skrytá poselství jim předávat. Jestli je i vaše volba - jsi dost dobrá, to zvládneš, já ti věřím, to dáš. A pokud chcete vychovat zodpovědného, samostatného člověka, je třeba přestat dělat věci za děti, je třeba přestat zametat jim všechny cesty. Nechat je lézt na stromy i s tím vědomím, že mohou spadnout. Nechat je jít občas po cestě s kamínky i s vědomím, že mohou zakopnout a odřít si koleno. Nechat je dělat projekty samostatně a pomáhat jim jen tehdy, když si o vaši pomoc řeknou. Nechat je připravovat si aktovky a penály. Protože časem budou starší a jak mnozí z vás již víte, pád na zadek v batolecím věku, školním věku a nebo skoro dospělým věku bolí hodně jinak. A vždy se padá z mnohem větší výšky.

Chce to trochu odvahy, ale vždy bude víc, že dítě věří v sebe a své hodnoty, než že mělo fakt pěkný projekty ve třetí, čtvrtý... třídě.

Kdybyste chtěli vědět, jak na to - seminář Jak vychovat dítě se zdravým sebevědomím a sebeúctou - stojí za to.

Zpět na výpis